Súhlasím. Trest má viacero funkcií - nielen potrestanie vinníka. Má funkciu odstrašujúcu - aj keď väčšina odborníkov tvrdí, že tá na páchateľov vplyv nemá. Ale trest má aj funkciu eliminačnú. Jednoducho vrah, ktorého popravia, so 100 %-nou istotou už nikoho nikdy nezabije. Ani medzi ľuďmi na verejnosti, ani vo väznici.

 Mnoho soudních omylů je zrcadlo vašich názorů; m.j. existuje trest doživotí bez možnosti propuštění.

Tady je odkaz na jednoho "humanistu" Vaší ráže:

http://reichl.blog.idnes.cz/c/426212/Ja-jsem-pro-trest-smrti-a-neustoupim-ze-sveho-nazoru.html

Jest to proste. V podobnych pripadech oko za oko. Pujcit ho 'jinym' a po pouziti uskrtit.

To myslíte vážně? "Spravedlnost" davu, nejlépe asi lynč, že?

NE!! Navíc používáte nepravdivá tvrzení o podmínečném propuštění. A proč zásadně nesouhlasím?

- tam, kde byl trest smrti znovu zaveden či zaveden neklesl počet trestných činů, za které byl ukládán

- tam, kde byl zrušen, počet trestných činů nestoupl. To je statisticky dokázáno. Výše trestu nemá na pachatele žádný odstrašující účinek, neboť je přesvědčen, že nebude dopaden, nebo o tom vůbec nepřemýšlí.

Jestliže odsuzujeme vraždu, tedy cílené zabití, nemůžeme ji na druhou stranu "legalizovat" prostřednictvím trestu smrti.

Navíc, o těchto věcech nelze rozhodovat pod emocemi, pod kterými očividně jste.

Doporučuji Vám shlédnout dva filmy (dnes již historické): 12 rozhněvaných mužů a Meč a váhy. Pak možná pochopíte a změníte názor.

Díky za názor, viděl jsem a četl poměrně dost. Souhlasím, že střízlivý názor je lepší než emoční, ale to byste to ani nečetl :)

Nicméně již jsem zde psal (a to jste asi nečetl), že se tam, kde trest smrti je, podceňuje transparentnost a cesta k potencionálnímu recidivistovi. Tedy nikoliv aby si to rozmyslel, když je v transu, ale aby se například díky klidné úvaze nechal ze strachu vykastrovat.

Nechci Vám nic rozmlouvat, ale jedno vím: trest neodradí! Proč?  Protože zločinec věří, že mu to projde.  I vy jste věřil, že se to neprovalí, když jste dělal v dětství rošťárny. To je základní neštěstí: není důležitá ani tak výška trestu, jako jeho neodvratnost. A v tu nikdo při páchání činu nevěří.

I vám to napíšu. Jde o prevenci. Tedy nikoliv chtít, ať se delikvent rozmyslí v amoku, ale ať se k němu dostane odstrašující informace včas, dostane strach sám ze sebe a nechá se například vykastrovat.

Jenže on ten svět není tak černobílý, jak si jej idealizujete v tomto textu. Ani ta čistá dětská duše není tak čistá. To si říkám často tehdy, když slyším o různém týrání dětí, které samozřejmě odmítám a odsuzuji. Ale jakmile slyším odsudky tyranů a pláč nad nevinnými dětmi, přemýšlím nad tím, jak z takového týraného "nevinného" dítěte vyroste často další tyran, sociopat, psychopat. A na jeho adresu se pak snese křik, jaká že to je zrůda, která se nikdy neměla narodit.

Lidská vina je hrozně ošemetná, hlavně co do posouzení její míry. Mnohdy platí, že zrůdná povaha deprivanta způsobuje mnoho zla, má třeba na svědomí i lidské osudy, ale nikdy se před soud nedostane. Naopak člověk psychicky nemocný, který není schopen plné integrace do společnosti, je také díky nedůslednosti jeho lékařů vystaven riziku, že spáchá zločin. Třeba poté, co si nevezme léky, které musí brát, ale na jejichž užívání nemá kdo dohlédnout.

Trest smrti vlastně říká, že společnost, v níž je uplatněn, je ochotna souhlasit s tím, co sama zároveň popírá - cílené zabití člověka. Ne v sebeobraně, ale na základě soudu, že ten člověk nemá právo žít. Člověk, který si usurpuje právo rozhodovat o životě druhých (vrah), je podroben analogickému usurpování si práva o jeho životě společností, reprezentované soudcem (taktéž člověkem).

A když ještě vezmeme v potaz Jungovu hlubinnou psychologii s tezemi, že odsuzující dav odsuzuje v první řadě "démona" v sobě a pak teprve vraha malých dětí, musím trest smrti odmítnout. A i kdybych jej snad v určitých výjimečných případech extrémně patologických jedinců připustil, pak překročením hranice zároveň připouštím, že mohou být omezující parametry kdykoli změněny a otevře se možnost i zneužití.

Tedy NE!

Ano, míru viny má určitě společnost, míru viny má jistě ten, kdo ho vychovával (možná větší než on sám). To ale nemění nic na tom, že trest smrti je jediná cesta, aby již nic podobného neudělal.

A ještě se Vás zeptám:

Čím je v tomto případě vinna ta holčička?

Jaký čin považujete za hrůznější než tento? Mě napadá pouze mučení či větší počet obětí.

Omlouvám se těm, kdož článek chápou pragmaticky. Ano, neověřil jsem si, že se v tomto případě může žádat až po 2/3. Všichni však myslím chápete, co chci článkem říci.

Plácáte nesmysly nebo záměrně lžete. Uveďte jediný příklad, kdy byl pachatel takto závažného trestného činu po uplynutí jeho poloviny trestu puštěn na svobodu. Navíc si myslím, že tento pachatel si ve vězení prožije očistec a možná bude litovat, že ten trest smrti u nás není.

přesně. S docela velkou pravděpodoností ho jednou najdou oběšeného ve své cele....

Když jste tak přemýšlel a informoval se, tak určitě víte, že "po půlce domů" ne, u této kategorie trestného činu může požádat o podmínečné propuštění nejdříve po 2/3 trestu.