Naši hloupost odkrývá hlavně životní realita. Nejen čeština (o matematice nemluvě, jednoduchá trojčlenka - což je mimo jiné základ finanční gramotnosti - zvládne kolik, schválně... 30 % populace?). Tak třeba světové jazyky, 25 let od pádu železné opony... v Evropě je běžné, že i pumpař nebo pokladní komunikuje plynule anglicky. U nás nemožné. Příklad - středoškolsky vzdělaná státní úřednice... chceš něco, neumíš česky? Nauč se nebo vypadni.

Ach jo, zase kálení do vlastního hnízda. Ano, třeba v Holandsku či Švédsku je znalost ang skutečně u každého popeláře. Ale ne třeba ve Francii, Itálii či Španělsku, ani omylem.

V prvni radě by si měli sáhnout do svědomí novináři , je psaní živí a tam si hlavu taky můžu ukroutit. Tady si kladu otázku, kde ti co píší s hrubkami, berou ke psaní odvahu.

Novináři přece ako jediní u nás mají svobodu projevu. A stále si o ni bojují. Tak mohou napsat to, co chtějí.

Máte pravdu. Podstatné je, jestli člověku záleží na tom, jestli v jeho textu nejsou chyby. Pokud ano, má dnes v případě pochybností spoustu možností, jak to zjistit. A když mi i přesto náhodou nějaká chyba unikne, vždycky pod svůj příspěvek vložím opravu.

souhlasím...i když se mi také občas podaří uletět...nic méně jedna z kontrol textu je,že hrubku objevíme zrakem...ono třeba..mlinář..prostě do očí přímo praštíovšem to předpokládá alespoň občas číst.

Moje velice hodná teta seká hrubek jako máku. V mládí musela tvrdě pracovat, škola a vzdělávání šly stranou. Je to ale inteligentní osoba, její pravopis mi tudíž nevadí a jí už vůbec ne - směje se a říká, že píše tak, jak to cítí, a ne podle nějakých pravidel 

V klidu. Kdysi mi nějaká obdivovatelka poslala psaní, ve kterém bylo vyznání, ale také hromada hrubek. A já jej opravil a poslal zpět. Až po letech jsem si uvědomil, jak strašně ponižující to pro dotyčnou muselo být. Teď si všímám spíše obsahu, ačkoliv mi hrubky stále působí stejnou bolest, jako falešné tóny v hudbě.  

:) Matyka :)

Takže: matematyka :)